Představte si následující situaci. Generální ředitel velké retailové společnosti, která působí na Slovensku i v Čechách, prochází prodejnou, když ho najednou zastaví jeden ze zaměstnanců. Prodavač si pochvaluje nedávné zavedení robotizace a rovnou přidává tři další návrhy na to, jak by robot mohl pomáhat ještě víc. Šéf je samozřejmě rád. Má za sebou náročné přesvědčování zahraničního managementu o užitečnosti robotu a taky přes dva roky vysvětlování jeho výhod řadovým zaměstnancům. Ale tohle úsilí konečně sklízí úspěch. A co víc, robot opravdu při práci pomáhá!
A teď jiný příběh, i když jsou okolnosti vlastně podobné. Většina Čechů i Slováků ho bude určitě znát. Je to scéna z filmu Vratné láhve z roku 2007. Hlavní hrdina přijde o práci, protože ho nahradí robot – automat na odběr zálohovaných lahví. Zdeněk Svěrák to v roli důchodce, který si výkupem lahví přivydělává k důchodu, nese docela těžce.
Možná jde o pozůstatek z dob socialismu nebo jenom něco, co máme hluboce zakořeněné, ale tvrzení, že robot „bere“ práci dlouholetým zaměstnancům, je dnes už přežitek. Robot zbavuje zaměstnance nudné rutiny a pomáhá jim při sezónním náporu ze strany zákazníků. Zaměstnanci můžou v klidu řešit složitější úkoly nebo se věnovat tvořivější práci, kterou robot neumí a na kterou v běžném pracovním shonu často nezbývá čas. Robot má mezitím na starost činnosti, které se pomocí vzorců a algoritmů dají zautomatizovat a „zaškatulkovat“. A na to všechno dohlíží člověk, který robot jenom kontroluje a provádí složitější úkony vyžadující specifický přístup. Díky robotickému softwaru nedělá zaměstnanec zbytečné chyby, není tolik unavený, je kreativnější a taky spokojenější, protože se nemusí věnovat repetitivním činnostem. Proto je robot u svých „živých“ kolegů z týmu tak oblíbený. Prospěch to přináší všem – zaměstnancům i jejich zaměstnavateli. Že to tak skutečně je, nám koneckonců denně potvrzují i reálné případy z praxe.
Není bez zajímavosti, že generace Z upřednostňuje komunikaci a práci s robotem před tou s kolegou „z masa a kostí“. To už je ale jiný příběh… V každém případě bychom se z něho něco mohli přiučit i my starší. Aspoň v tom, že předsudky vůči novým technologiím jsou zbytečné a nejvíc záleží na tom, abychom si život i práci maximálně usnadnili. Softwarovým robotům se totiž dá věřit – za každým z nich jsou přece jenom lidé, kteří je řídí.
Robotů se proto nebojte a delegujte na ně, co se dá. Ušetří vám čas i peníze a určitě si je oblíbíte. Nakonec i fakta (zkrácení doby rutinních úkonů o 85 %; zvýšení produktivity až o 86 %; návratnost investice do 6–18 měsíců, dvojnásobná rychlost práce robotu oproti člověku, schopnost 1 robotu převzít rutinní agendu za až 5 lidí) mluví v jejich prospěch. A je docela dobře možné, že právě díky robotu nakonec najdete společnou řeč se zaměstnanci nebo kolegy.